Poznejte kouzlo pražských vodních věží
Hlavnímu městu Praha se ne nadarmo přezdívá „Praha stověžatá“. Velký počet různých věží, vížek, či věžiček dal Praze název již dávno.
Jejich přesný počet se dodnes odhaduje, ale kolísá kolem tisícovky. Vedle věží sakrálních staveb, jako jsou kostely a chrámy, či věžičky soukromých domů, se na panoramatu města podepsaly i stavby mnohem prozaičtější, které se dřív mezi pražské věže vlastně vůbec nepočítaly. Jsou jimi vodní věže, které ještě donedávna Praze pomáhaly dodávat pitnou vodu, bez které by vlastně žádné město neexistovalo.
Vodárenské věže jsou pro pozorovatele často spjaty s dobou vrcholného středověku či nastupující renesance. Jejich kamenná podoba a propojení s původní středověkou zástavbou v kolemjdoucích evokují starobylost a mnoho set let existence. Pro řadu těchto staveb to samozřejmě platí. Vodárenské věže byly v českých zemích budovány od 14. století a na řadě míst se dodnes dochovaly. Jejich největší počet ale vznikl mnohem později a pro hlavní město to platí dvojnásob. Pouze čtyři z pražských vodních věží vznikly v období renesance, zbytek byl vybudován v druhé polovině 19. století, či na začátku století dvacátého. A ač byla již velká část těchto staveb stržena, přesto jich zůstalo stát dost na to, aby bylo možné ilustrovat způsob, jakým byla voda po Praze do relativně nedávné doby distribuována.
Proč se vlastně vodní věže stavěly?
Vodárenské věže se jako součástí městských novověkých rozvodů budovaly od jejich počátků. Plní přitom dvě základní funkce – akumulace vody a její rozvod. V nejvyšším patře věže je uložena nádrž, která funguje jako průběžná zásobárna vody. Ta je následně samovolně, pomocí gravitace, rozváděna do celé vodárenské sítě. Proto žádné dvě vodárenské věže nejsou stejně vysoké, protože jejich dispozice se přizpůsobuje lokalitě, kterou zásobují. Výška věže tak závisí na délce distribuční sítě, či na výšce lokality, kde je umístěna. Jinak vysoká tak bude věž, která stojí na kopci nad městem a pomáhá dostat vodu do vyšších pater a jinak věž, která stojí přímo u vodárny u řeky a výškový rozdíl slouží jen k rozvodu vody, protože na čerpání vody do patrových domů nestačí.
Vnitřní dispozice věží je poměrně jednoduchá – často se zde nachází jen schodiště, určené ke kontrole nádrže a sada potrubí. To je většinou jen určeno pro vedení vody nahoru do nádrže, či z nádrže do trubní sítě. Dle potřeby se ve věžích někdy vyskytuje i potrubí pro nouzový přepad vody.
Vodárenské věže vznikaly (a stále vznikají) na našem území i po druhé světové válce, ale již jen ve velmi omezené míře – nové technologie a stále se zvyšující se výška budov předznamenaly vypuštění vodárenských věží z aktivní služby. Nicméně i dnes věžové vodojemy vznikají – příkladem je stavba vodojemu Ohrazenice z roku 2019.
Autor: PhDr. Kryštof Drnek, Ph.D., redakčně upraveno
