Jaké byly začátky Káranské vodárny?
V druhé polovině 19. století se královské hlavní město Praha nacházelo v nelehké hygienické situaci. Pitnou vodu Pražané získávali z více než tisíce soukromých studní s vodou proměnlivé kvality. Z dnešního pohledu nedosahovala kvalita vody na úroveň vody pitné. A vodárny, které byly v té době v provozu, dodávaly Pražanům pouze užitkovou vodu.
V hlavním městě neexistovala ani moderní kanalizace a každodenní realitou tak bylo permanentní znečišťování řeky i dalších zdrojů vody. Tehdy se odpadní voda odváděla buď systémem nevyhovujících stok z počátku 19. století bez čištění rovnou do Vltavy, nebo se využívala soustava soukromých žump a jímek. Situace byla do budoucna neudržitelná.
Vznik nové moderní vodárny v Káraném nicméně nebyl vůbec jednoduchý. Praha zvažovala několik projektů. Až v roce 1902 se odborníci přiklonili k projektu jímání kvalitní vody z podzemních zdrojů podél řeky Jizery s využitím artéských studní a přirozené infiltrace. K jeho schválení došlo o dva roky později. Samotná stavba vodárny spojená s úpravou širokého okolí, včetně koryta řeky Jizery, byla pak zahájena na konci roku 1906. Kromě Adolfa Thiema z Lipska, se na ní podílela řada evropských odborníků, včetně Emila Prinze, Thiemova žáka.
Ochránila město před nákazou
Vodárna byla uvedena do provozu krátce před vypuknutím první světové války. Společně s novou kanalizační sítí dokázala město ochránit před nebezpečím nakažlivých nemocí. To bylo velmi podstatné, protože Praha se v té době potýkala s podvýživou obyvatelstva a přílivem mnoha raněných a nemocných vojáků, kteří se zde léčili.
Krátce po skončení války došlo ke spojení dosavadního hlavního města a dalších několika desítek jeho předměstí v nové město, tzv. Velkou Prahu. Navíc předpoklad růstu počtu obyvatel dalece přesáhl možnosti vodárna a tak bylo nutné navýšit její kapacitu. Z toho důvodu došlo ke změně čerpadel, byl postaven druhý výtlačný řad (o průměru 110 cm) do Prahy, proběhla elektrifikace a vybudovány byly také další artéské vrty.
Jeden ze zdrojů vody pro Prahu
Ani to však nestačilo, a tak byla Káranská vodárna postupně doplněna dalšími vodárenskými komplexy. V roce 1929 byla uvedena do provozu Podolská vodárna a v roce 1972 pak moderní úpravna vody Želivka.
Káranská vodárna, jako nejkvalitnější zdroj vody pro Prahu, prošla v průběhu 20. století další modernizací. V letech 1965 až 1969 zde byla vybudována umělá infiltrace o výkonu 900 l/s, což zdvojnásobilo její kapacitu. V letech 1986 až 1993 byl pak dostavěn třetí výtlačný řad (o průměru 160 cm) do vodojemu Ládví.
I po 110 letech Káranská vodárna skvěle slouží svému původnímu účelu. I když už není výhradním dodavatelem pitné vody, je nadále velmi důležitým prvkem vodárenského systému hlavního města.
