Jak se platilo za vodu v 16. století?
Platili všichni stejnou sazbu nebo se lišila? Kdy byla cena vody dotována? To vše připomíná v úvodní části článku prosincového magazínu Vodní hospodářství Radek Hospodka, ředitel odboru Ministerstva zemědělství.
V 16. století dvakrát ročně Vodné se v různých formách vybíralo v českých zemích již od konce 16. století. Sazby se hradily zpravidla dvakrát ročně a jejich výši městská rada často zvyšovala, zejména v období, kdy bylo nutné získat větší sumu peněz na opravy příslušných vodárenských zařízení. Na počátku 19. století se pak vodné určovalo zejména ve větších městech podle výše domovní daně.
Od roku 1858 podle spotřeby Aby se neplýtvalo vodou, usnesl se např. Sbor obecních starších královského hlavního města Prahy dne 13. října 1858 na odměřování spotřeby vody kalibrovanými kohouty. Další významnou roli pak sehrálo také zavádění domovních vodoměrů po roce 1880.
Vodné určovaly městské rady. U státem subvencovaných nových vodovodů stanovoval výši vodného svým usnesením Český sněm, který musel zajistit splácení podpory.
Za první republiky nižší ceny pro stát a živnostníky V období první republiky bylo vodné rozděleno do několika kategorií. Jinou částku mohly platit domy státní, veřejné či obecní správy, školy a nemocnice, jinou sumu hotely, výrobní podniky, živnosti, hospodářské usedlosti atd. Výhodné možnosti mnozí využívali, museli však mít souhlas vlády ČSR, resp. ministerstva financí.
Od padesátých let až do 1990 za stejnou cenu Systém vybírání vodného a stočného sjednotila vyhláška ze dne 12. března 1954 o úplatách za dodávku vody z veřejných vodovodů a vodáren a za odvádění odpadních vod veřejnými kanalizacemi (č. 58/1954 M.I., ministra lesů a dřevařského průmyslu).
Vodné a stočné bylo vyměřeno částkou 0,60 Kčs za 1 m prokázaného nebo předpokládaného množství vody dodané a 0,20 Kčs za 1 m prokázaného nebo předpokládaného množství vody vypouštěné do kanalizace. Tyto celostátní sazby s drobnými změnami platily až do liberalizace cen 1. 1. 1991, tedy téměř čtyřicet let.
Podle pamětníků skutečná cena min. 10x vyšší Z historických zdrojů vyplývá, že situace ve stanovování a vybírání těchto plateb se tímto krokem zjednodušila. Je ale nepochybné, že tyto ceny tehdy neodpovídaly skutečným nákladům na výrobu pitné vody ve vodárnách a její dopravy k zákazníkovi. Stejná situace byla u odvádění vod odpadních a jejich čištění. Podle pamětníků se uvádí, že skutečná cena této služby byla tehdy např. v hl. městě Praze nejméně desetkrát vyšší.
Cena byla dotována průmyslem a státem Vyšší náklady na výrobu pitné vody byly nejprve hrazeny vyšší cenou, kterou platili ostatní, zejména průmysloví odběratelé. Těm bylo od roku 1967 účtováno vodné ve výši 3,70 Kčs a stočné 2,35 Kčs, celkem tedy 6,05 Kčs za m3 fakturované vody, Průmysl tak platil 7,6 x více než domácnosti.
Když ani toto nestačilo, byl schodek hospodaření podniků Vodovodů a kanalizací hrazen prostřednictvím tehdejších krajských národních výborů dotací ze státního rozpočtu, která v roce 1990 dosáhla 2 miliard Kč ročně.
Od roku 1993 platí věcné usměrnění cen Po listopadu 1989 byly ceny vody postupně upraveny tak, aby odrážely reálné náklady. Od 1. 1. 1991 Ministerstvo financí ČR stanovilo maximální ceny pro vodné a stočné v odlišné úrovni pro domácnosti a ostatní odběratele - viz tab. 1.
Od 1.7.1992 byla pak cena vody pro ostatní odběratele deregulována a od 1. 9. 1992 zvýšeny maximální ceny pro domácnosti - viz tab. 2.
V rámci transformace cenové regulace bylo postupně upuštěno od státem určovaných jednotkových cen. S účinností od 15. 5. 1993 byly maximální ceny pro domácnosti zrušeny a bylo zavedeno tzv. věcné usměrňování cen pro všechny odběratele.
Od roku 1994 nejsou na vyrovnání největších rozdílů již poskytovány dotace ze státního rozpočtu. Vývoj cen za toto období dokumentuje tab. 3.
Za zmínku také stojí, že k 1. 1. 2001 byla sjednocena pravidla věcného usměrňování cen vody pro domácnosti s pravidly platnými pro ostatní odběratele a tím byla zrušena možnost uplatňování nižších cen pro domácnosti a vyšších pro ostatní odběratele.
Text byl redakčně upraven. Kompletní článek naleznete ve vydání 12/2020 - ke stažení zde.
