Slavné Viktoriiny vodopády vysychají
Změny klimatu dopadají i na nejikoničtější přírodní úkazy a turistické atrakce světa, jakými jsou Viktoriiny vodopády.
Viktoriiny vodopády jsou jedny z největších vodopádů na světě. Nacházejí se v jižní Africe na řece Zambezi na hranicích mezi Zambií a Zimbabwe a jsou zapsány do seznamu Světového dědictví. Místní obyvatelstvo vodopád nazývá Mosi-oa-Tunya, což lze přeložit jako „voda, která hřmí“.
Protože na jihu Afriky probíhá období největšího sucha za poslední desetiletí, Viktoriiny vodopády se oproti normálnímu stavu změnily na malý potůček.
Pro období sucha je pokles hladiny vody běžný, podle státních úřadů je ale tento pokles přímo nevídaný. Na místě je v současné chvíli nezvykle vidět velká část kamenné stěny, přes kterou za normálních okolností na kilometrové šířce padá řeka Zambezi do více než 100 metrů hlubokého kaňonu.
Místní vodohospodářské úřady uvádí, že nynější průtok Zambezi je nejmenší, jaký zaznamenali od roku 1995 a je hluboko pod dlouhodobým průměrem pro toto období roku. Podle expertů klimatické změny v oblasti zřejmě způsobují pozdější příchod monzunových dešťů, stále prudší průtrže, které krajina nedokáže dostatečně zadržet, a delší období sucha. To všechno může mít souvislost s extrémními výkyvy hladiny řeky.
Obyvatelé Zambie a Zimbabwe se nyní obávají, že pokud změny klimatu povedou k častějším a výraznějším suchům, přijde region o jednu z hlavních turistických atrakcí, kterou ročně navštíví asi milion lidí.
Z historie
Vodopády byly objeveny 16. listopadu 1855 skotským cestovatelem Davidem Livingstonem a nazvány podle britské královny Viktorie. V roce 1875 je prozkoumal český cestovatel Emil Holub, který je autorem jejich první mapy, která vyšla v cestopise Sedm let v jižní Africe. Holub je také autorem první samostatné publikace o Viktoriiných vodopádech – útlého šestnáctistránkového sešitku The Victoria Falls - a few pages from a diary of Emil Holub, který v roce 1879 vyšel v jihoafrickém městě Grahamastown.
