Proč v zimě vstáváme „do tmy“?
Často můžete slyšet zavádějící rčení, že v zimě jsou kratší dny. Jak je to myšleno? Vždyť všichni víme, že zimní dny trvají 24 hodin, stejně jako dny letní… Řečník tím chtěl říci, že v zimě vstáváme „do tmy“ a večer se brzy stmívá. V létě se naopak rozednívá velmi brzy a na tmu musíme čekat až do pozdních hodin. Čím je to způsobeno?
Naše planeta se otáčí kolem zemské osy. Tu si můžete představit jako dlouhou tyčku spojující jižní a severní pól, kolem které se zeměkoule otáčí (ve skutečnosti tam samozřejmě žádná tyčka není, je to jen pomůcka pro naši představu). A tato osa není vždy kolmá ke slunci, ale naklání se ze strany na stranu. To způsobuje, že část roku dopadá více slunečního světla na severní polokouli (tedy do míst, kde žijeme) a druhou část roku je zase ke slunci více přikloněna jižní část planety.
Tento proces je plynulý, není to tak, že by půl roku byla Země nakloněna více doprava a pak se zničehonic naklonila doleva. Než se zemská osa nakloní z jedné polohy do druhé, trvá to půl roku, během něhož se světlá část dne postupně po pár minutách prodlužuje nebo naopak zkracuje. Den, kdy je zemská osa nakloněna do nejzazší polohy se nazývá slunovrat. Ten je buď letní (okolo 21. června) nebo zimní (okolo 21. prosince), na jižní polokouli mají data stejná, jen letní slunovrat slaví v prosinci a zimní v červnu. Léto u nás nastává, když je planeta ke slunci nakloněna severní polokoulí V tomto období jsou dny jsou delší, sluneční paprsky mají větší sílu (dopadají kolmo na naše území) a díky delším dnům také mají více času na působení. Vše se tedy více prohřeje, rostliny mají dostatek energie na růst a mohou plodit.
Na opačné straně zeměkoule však nastává opačný efekt. Když máme v Evropě léto, mají například obyvatelé australského Sydney zimu, počet hodin, kdy na ně dopadají sluneční paprsky je menší, slunce jim nedodává tolik energie a příroda je v útlumu a odpočívá. Po půl roce však nastává opačný proces, zatímco Australané si užívají teplého léta, my se nacházíme v období zimy.
Dnům slunovratů byla odpradávna věnována velká pozornost. Snad všechny kultury na naší planetě tyto dny oslavovaly a ctily. Zimní slunovrat byl důvodem k radosti, protože dny se začaly prodlužovat – tedy přibývalo času, kdy bylo světlo a lidé očekávali nové události spojené s probouzením přírody. Při letních oslavách zase lidé děkovali za úrodu a připomínali si, že dny se začnou krátit a oni se musí připravit na těžké zimní období. O tom, že byl slunovrat pro lidi odpradávna důležitým momentem svědčí i to, že mnoho dochovaných starodávných staveb je orientováno směrem, odkud při slunovratu vychází slunce. Můžeme jmenovat třeba slavný Stonehenge nebo Chrám slunce na Machu Picchu.
Při pohledu do kalendáře se vám možná může zdát divné, že zimním slunovratem teprve začíná kalendářní zima, která tu panuje další 2-3 měsíce, ale to je dáno tepelnou setrvačností. Přírodě zkrátka nějaký čas trvá, než po létě dostatečně vychladne a než zase začne ze slunce přijímat dostatek energie na to, aby se ohřála. V březnu už jsou ale sluneční paprsky natolik silné a dny natolik dlouhé, aby se příroda začala probouzet a v dubnu už se tento životadárný proces nedá přehlédnout.
Z výše popsaného vyplývá, že směrem od zimního slunovratu k letnímu (tedy od prosince do června) se dny prodlužují a od června do následujícího prosince se zkracují. Nejkratší den v prosinci u nás trvá přibližně 8 hodin (od východu do západu slunce), v nejdelším dni v červnu je pak světlo téměř 16,5 hodin.
Zdroj: vodnistrazci.cz
