Pozor, ne vždy je skleněný obal ekologičtější
Je lepší z hlediska dopadu na životní prostředí koupit jogurt či pivo ve skle, nebo v plastu? Většina z nás dá zřejmě přednost sklu. je to ale skutečně tak?
Fakta versus mýty
U komplexního posuzování ekologické zátěže obalů je velmi důležité nedat na prvoplánové představy o ekologičnosti. Základem by měla být vždy LCA analýza, kterou v České republice zpracovává například Ústav udržitelnosti a produktové ekologie VŠCHT Praha pod vedením profesora Vladimíra Kočího.
Jak tedy podle analýzy vychází porovnání plastového a skleněného obalu u jogurtů nebo nákupní taška? „Z hlediska uhlíkové stopy vyjde lépe plastový kelímek, protože výroba skla je energeticky náročná. Kelímek je ale zase problém z hlediska mikroplastů. Nižší uhlíková stopa nerovná se automaticky ekologičtější řešení,“ říká v rozhovoru pro Forum 24 profesor Kočí.
„Podobně tenká igelitová taška bude z hlediska uhlíkové stopy lepší než tlustší nebo než papírová, ale z hlediska znečištění prostředí ne. Tam nejlépe vychází tenká skládací taška, kterou s sebou prostě nosíte v kapse, v tašce nebo kabelce,“ vysvětluje profesor Kočí.
Nejhorší jsou jednorázové sklenice
Zajímavé je i srovnání PET a skleněných lahví u piva. „Tam je podstatné, že sklenice váží 600 gramů, kdežto PET maximálně 40 gramů. Jakmile tedy vezete lahve na větší vzdálenost, sklenice náklady na dopravu významně zvyšuje a zároveň zvyšuje emise škodlivých látek z té dopravy, i když ji budete používat opakovaně,“ dodává Kočí.
Jako nejhorší z hlediska znečištění životního prostředí vychází pivní sklenice použité jednorázově, do kterých poměrně často točí pivo malé pivovary.„Jestliže sklenice skončí po jednom použití v tříděném odpadu, znamená to, že se rozbije a sklo se musí znovu přetavit, což znamená spoustu energie a emisí dalších látek do prostředí,“ uvádí profesor Kočí.
Pokud se sklenici používají opakovaně, tak se environmentální náklady na výrobu postupně odepisují a zůstávají pouze náklady na mytí a dopravu. Dle analýzy se environmentální dopad výroby pivní sklenice zcela odepíše po 12 cyklech jejího použití.
Obaly tvoří až 30 procent zátěže
Vyhodnocovat dopad obalů na životní prostředí je velmi zásadní. „V rámci LCA analýzy máme indikátor package-to-product: tedy jak velký podíl z finálního výrobku tvoří samotný produkt a jakou část obal. Někdy tvoří obal i 20–30 %. To už je opravdu potřeba, abychom se zamysleli, jestli nebalíme nesmysly, věci, bez kterých se obejdeme. Pokud si koupím hotovou polévku v plastu, opravdu je to pro mě přínosné? Není lepší se skočit najíst do kantýny nebo si ji donést v rendlíku do kanceláře? Potřebuji kupovat nakrájené a znovu zabalené ovoce? Je to přece nejen neekologické, ale i nekulturní,“uzavírá Vladimír Kočí.
