To není parlament, to je Podolská vodárna
Pozornost návštěvníků Prahy poutá budova na pravém břehu Vltavy, stojící nedaleko legendárního Vyšehradu. Dokonce ji prý řada z nich považuje za sídlo našeho parlamentu.
Jde o Podolskou vodárnu. Novoklasicistní stavba, jejíž dominantou je 45 metrů vysoká věž, začala růst ve druhé polovině 20. let minulého století. Dnes je v jejích prostorách pozoruhodné muzeum mapující historii oboru.
Co vás při prohlídce muzea čeká?
Neuvěřitelný výhled do Engelovy "katedrály" s filtry. Interiér filtrační stanice je totiž od výstavních prostor oddělen skleněnou stěnou. Expozice muzea zachovává chronologické členění historického vývoje pražského vodárenství od prvních soukromých vodovodů z 12. století, přes vltavské vodárny renesančního období a vodárenské snahy konce 19. století, až po současné zásobování Prahy vodou. Prohlédnout si můžete originál čerpacího stroje klatovské vodárny z roku 1830, vodovodní potrubí z antického období, část hradního vodovodu z doby Rudolfa II. a řadu dalších exponátů. Trojrozměrné předměty doplňuje řada kopií unikátního a dosud nevystavovaného archivního materiálu a množství historických fotografií. Velmi cenné jsou také sbírky druhů vodovodního potrubí, uzavíracích elementů a dalších historických přístrojů a nástrojů. Samostatně je prezentována také ojedinělá sbírka vodoměrů.
Podle návrhu A. Engela
Velkým lákadlem je samotná monumentální stavba podle projektu architekta Antonína Engela a projekčního oddělení vodáren z let 1927–1929. Engel se řadí mezi představitele neoklasicismu a jeho doménou byly monumentální rozsáhlé stavby. Kromě podolské vodárny je autorem budovy generálního štábu armády na Vítězném náměstí v Praze. Engel studoval v Praze na ČVUT, na pražské německé technice u prof. Josefa Zítka, ve Vídni navštěvoval AVU a také tamější ateliér Otto Wagnera.
Budovy jsou vystavěny v novoklasicistním stylu a uprostřed doplněny 45 metrů vysokou vodárenskou věží. Průčelí budovy zdobí tesané pískovcové sochy, které představují alegorie pro řeku Vltavu a její významné přítoky. Kromě základní budovy určené pro filtraci vltavské vody byl v minulém století nově vystavěn i zvláštní jímací objekt nacházející se na Veslařském ostrově. Součástí byla i budova strojovny s čerpadly, administrativní budova určená pro zaměstnance a vlastní objekt filtrační stanice. Na tehdejší dobu se jednalo o velmi mohutnou stavbu velkého rozsahu i objemu.
Autorsky byla vodárna postupně rozšířena v letech 1959–1962. Současný stav je po generální rekonstrukci v letech 1992–2000.
Pokochat se můžete také pohledem do obrovského prostoru vodárny plného různých bazénků a nádrží určených pro filtraci vody. Ale vždyť tam žádná není, jen písek, pomyslíte si. Ano, Vodárna v Podolí dnes už slouží jen jako záložní zdroj pitné vody, proto není běžně v provozu. Muzeum pražského vodárenství bylo do Podolské vodárny přemístěno roku 1997.
Reklamní kresby od Josafa Lady
Podolská vodárna zaujme nejen příznivce techniky či architektury. V muzeu najdete i sérii dobových reklamních materiálů. Když potřebovaly vodárny v roce 1937 propagovat moderní zásobování vodou, naktesili jim malíř Josef Lada seriál několika plakátků. "Samý prach jsi, samé bláto, jak tě mám mýt v škopku, táto?" Veršovaný slogan je vepsán pod kresbou Josefa Lady, která v muzeu visí hned u vstupu. Kresba muže, jehož nepřirozeně zkroucené tělo vykukuje z dřevěného škopku, měla ukázat, jak nepraktické a zcela zpátečnické je nemít do bytu zavedený vodovod.
Pro "konzervativce", kteří by snad nad pravdivostí Ladova sdělení ještě váhali, byla určena navazující kresba spokojeného tatíka rozvalujícího se v prostorné vaně. Slogan: "Zato teď si medím, v takové když vaně sedím" nemohl na pochybách už nechat nikoho.
Návštěvu muzea je možné objednat na telefonním čísle: 272 172 345 nebo e-mailu: muzeum@pvk.cz nebo jiri.dejmek@pvk.cz
Virtuální prohlídka muzea
Zřizovatelem Muzea pražského vodárenství v Podolí je společnost Pražské vodovody a kanalizace. Pravidelně se zde konají Dny otevřených dveří v březnu a polovině října.
