Balance is Motion: Jak je to s tou okurkou?
S vítězi Ceny Veolia za udržitelný design jsme si povídali o tom, proč je dobré kupovat okurky v plastu, o ekologickém designu i o i tom, proč platí „once you stop moving you fall“.
Vaše instalace na letošním Designbloku měla velký úspěch. Na jakou myšlenku jste chtěli upozornit?
Eliška Knotková: Chtěli jsme upřít pozornost na čtyři témata, která souvisejí s udržitelností a designem. Na nich jsme chtěli návštěvníkům Designbloku ukázat, proč je potřeba řešit ekodesign vždy v rámci zcela konkrétního kontextu daného produktu a jeho životního cyklu. Chceme upozorňovat na to, že je potřeba mít se na pozoru před zobecňujícími závěry – například, že plasty jsou obecně špatné nebo že vše vyřeší recyklace.
Tereza Andresová: Chtěli jsme také podnítit diskuzi s návštěvníky, což se setkalo s pozitivní odezvou. Velkým potěšením bylo vidět, jak návštěvníci z naší instalace odcházeli a zapáleně debatovali, jak to tedy je s tou okurkou.
Jakým mýtům často věříme? Proč není dobré kupovat okurku bez plastového obalu a jogurt ve skle?
Eliška Knotková: Jeden z nejčastějších mýtů se týká použití syntetických materiálů. Hodně lidí se domnívá, že jsou obecně větší zátěží pro životní prostředí než přírodní materiály. To ale může i nemusí být pravda. Záleží, o jaké konkrétní materiály se jedná a jak jsou použity. Stejně je tomu například s obaly. U některých produktů má obal důležitou ochrannou funkci a jeho absence by naopak vedla k větším dopadům na životní prostředí, jelikož by se produkt snadněji poškodil nebo v případě potravin rychleji zkazil. Tak je tomu právě u zmíněných okurek. Jogurt ve skle zase překvapivě vykazuje vyšší dopady na životní prostředí než jogurt v plastovém kelímku. Často je to bohužel úplně naopak, než bychom si mysleli.
Pokud se chci chovat udržitelně, co mám udělat? O čem je dobré začít přemýšlet? Stačí nakupovat eco-friendly produkty a třídit odpad?
Eliška Knotková: Jak vyplývá ze studie provedené před několika lety na Fakultě technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, v českém kontextu hraje hlavní roli spotřeba energie v domácnosti a její původ. Dává proto smysl odebírat elektřinu z obnovitelných zdrojů a zároveň se snažit celkovou spotřebu snížit. Zásadní dopady má také náš jídelníček. Když omezíme konzumaci masa a dalších produktů živočišného původu, můžeme snížit svou osobní environmentální stopu. A pokud máme možnost dopravovat se po městě pěšky, na kole nebo hromadnou dopravou místo toho, abychom jezdili autem, tak je to další dobrý způsob, jak se chovat šetrněji.
Co si mám představit pod pojmem ekodesign, popř. odpovědný design?
Maria Nina Václavková: Podle definice Evropské komise je ekodesign zohledněním environmentálních dopadů produktu již ve fázi jeho navrhování. Každý produkt je ale jiný a stejně tak možné způsoby jeho výroby, používání nebo odstranění. Proto přistupujeme k aspektu udržitelnosti v rámci našich projektů vždy v kontextu konkrétního produktu, který navrhujeme, a celého jeho životního cyklu. Ekodesign pro nás znamená propojení analytické a kreativní práce. Jedno bez druhého by nefungovalo. Abychom mohli udělat informovanou volbu (například při výběru materiálů), opíráme se o vědeckou analytickou metodu. Jsme tak schopni v životním cyklu produktu odhalit místa s největším vlivem na životní prostředí a následně určit, kam má smysl upřít naše kreativní síly.
Jakou metodu pro kvantifikaci dopadu na životní prostředí využíváte?
Eliška Knotková: Metoda se jmenuje Life Cycle Assessment (LCA), tedy posuzování životního cyklu. Je ISO certifikovaná a její výhoda spočívá v tom, že je velmi komplexní. Díky ní můžeme uvažovat nad produktem takzvaně od kolébky až po hrob – od získávání primárních surovin až po konec životního cyklu – a zohlednit různé kategorie environmentálních dopadů, ne jen často zmiňovanou uhlíkovou stopu. Expertem na tuto metodu je pan profesor Kočí z Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT, u kterého studuji v doktorském programu. Jsem velmi vděčná, že s ním mohu spolupracovat a učit se od něj.
Kdo je „typický zákazník“ Balance is Motion?
Eliška Knotková: Naše dosavadní projekty se tematicky velmi liší a jejich diverzita je pro nás velkým obohacením. Od lokální značky menstruačních pomůcek až po eventovou agenturu. Většinou se ale jedná o výrobní firmy, které chtějí inovovat stávající produkt nebo navrhnout design zcela nového výrobku a není jim lhostejné, jaký vliv má jejich činnost na životní prostředí. Máme štěstí, že motivace našich klientů je často vnitřní – dělají to opravdu z přesvědčení a ne jen pro dobrý marketing.
Prosím představte váš tým...
Eliška Knotková: Jádro našeho týmu momentálně tvoříme čtyři – Maria Nina Václavková, Tereza Andresová, Filip Mirbauer a já. Máme také štěstí na velmi schopné stážistky.
Jak vznikl nápad založit Balance is Motion. Jak se společně znáte?
Filip Mirbauer: S nápadem založit Balance is Motion přišla na jaře Eliška a přizvala mně a Ninu. Společně jsme začali přemýšlet nad prezentací studia a pracovat na prvních zakázkách. Všichni tři se známe ze studií na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni.
Z jakých jiných projektů můžeme členy týmu již znát? Pochlubte se… :)
Eliška Knotková: Já jsem několik let působila v centru pro inovativní materiály matériO Prague, kde jsem získala spoustu cenných zkušeností v oblasti progresivních materiálů a cirkulární ekonomiky. Momentálně se plně věnuji Balance is Motion.
Maria Nina Václavková: Kromě BiM pracuji jako freelance designér obuvi pro zahraniční i tuzemské klienty. Pod svým vlastním projektem OffCuts se věnuji konceptuálnější obuvi na zakázku. Projekt uspěl na Designbloku 2018, vyhrál na Czech Grand Design v kategorii Objev roku a dostal se i do finále módního festivalu Villa Noailles Hyères.
Filip Mirbauer: I já se věnuji vlastní autorské tvorbě. Tyto prototypy pak můžete znát například z Designbloku, kde jsem v minulosti představil například kolekci polic a svítidel z opomíjených materiálů nebo korkovou kolébku. Letos to byla kolekce plechového nábytku a svítidel ve spolupráci s Michalem Strachem a značkou Fleysen. Kolekce získala nominaci na Cenu Desingbloku v kategorii Nejlepší kolekce nábytku.
Tereza Andresová: V rámci týmu jsem jediná, kdo nemá designérské vzdělání. V posledních letech jsem pracovala v psychologicko-konzultantské společnosti QED GROUP v pozici osobní asistentky Radvana Bahbouha. Této pracovní a životní etapě vděčím za mnohé a je pro mne krásné vnímat, jak spoustu osvojených principů a zkušeností (proklientský servis, koučování, vyjednávání) mohu aplikovat i dále.
Všimla jsem si, že vás občas nesprávně označují jako Balance in Motion a správný název je Balance is Motion. Proč jste se rozhodli pro tento název?
Eliška Knotková: Můj dobrý kamarád a učitel handstandů Jan Jirák jednou vyřkl větu, která se mi vryla do paměti: „Balance is Motion, once you stop moving you fall." Myšlenka, že rovnováha je neustálý pohyb, neustálé vychylování se a zase navracení k pomyslnému rovnovážnému bodu, mě velmi inspirovala. Takový je totiž i náš pracovní proces. Snažíme se vyvažovat mnoho faktorů – vzhled, funkci, cenu, uživatelskou přívětivost a samozřejmě environmentální stopu produktů. Navíc je každý projekt jiný. A to vyžaduje být tak nějak mentálně stále v pohybu – pořád se učíme nové věci a snažíme se nezaseknout v mylné představě, že už něco máme „zvládnuté“.
Záznam přednášky Marie Niny Václavkové v rámci Reflex Stage na Designbloku 2021 zde
Více o instalaci na Designbloku na webu Balance is Motion
